Austrálie

Hugh Jackman a Nicole Kidmen ... dvojice, která spojila své síly ve filmu, který by měl "propagovat" jejich domovskou zemi. Snaží se nám ji představit jako překrásný kontinent plný tradic původních obyvatel, se zajímavou historií ale také s obrovským přírodním bohatstvím, které dokáže ohromit a zaujmout natolik, že jsou diváci ochotni zaplatit za lístek a vydržet v křeslech kinosálů více než dvě hodiny.

Austrálie je vlastně příběh malého chlapce, na jehož pozadí se odehrává vztah dvou naprosto odlišných a přeci podobných lidí, odehrávají se mocenské boje přistěhovalců a probíhá utlačování původních obyvatel. A tady toto všechno je zasazeno do začátku druhé světové války v Atlantiku. Trošku moc motivů na jeden film ... kdyby alespoň jeden odpadl, rozhodně by to neškodilo. Největším kamenem úrazu je to, že všechny motivy přijdou narád, hned na začátku filmu. A tak trvá nejmíň polovinu filmu, než průměrný divák vůbec zjistí, kdo je kdo a o co mu jde.
Film jako takový by se mohl rozdělit na dva menší filmečky. Každý z nich by měl více jak hodinu, takže by rozhodně nebyly méněcenné, ale divák by si mohl vybrat, jestli ten druhý chce vidět, nebo mu ten první stačil. Ona je totiž první polovina filmu zmatená, ale také zábavná, napínavá a končí tak, jak má správný film končit. Hezky happy endem. Jenže to není konec celé Austrálie. Zbytek odpovídá na oblíbenou otázku: a co bylo dál? Ne, nebyli šťastni až do smrti. Válka vypukla naplno, intriky pokračovaly, Aboriginové byli dál pronásledováni a šťastný život našemu páru nidko nepřál. Jenomže ... už to není tak zábavné. Pomalu se to kloní spíš k úmornosti. A v hlavách zní myšlenka: "proč to nerozdělili?"
Pro dívčí část osazenstva mám dobrou zprávu ... ano Hugh je stejně dokonalý jako vždy. Je stejně šarmantní, stejně krásný a má stejné kouzlo. Opravdu byste mu věřili, že je honákem a celý život strávil v sedle koně, mezi kravami pod Australským horkým sluncem. Kdo ví, kdyby nebyl hercem, třeba by to mohla být i pravda:)

Pro pánskou část osaznestva mám taky dobrou zprávu ... ano, Nicole je kouzelná. Jemná a křehkrá, jak se od šlechtičny z Anglie očekává. Ale také je rozhodná, drsná a plná energie a odhodlání dosáhnout toho, co che, i kdyby ji měli ostatní považovat za šílenou. Taková, jaká by každá žena chtěla být.
A nejspíš obě tyto mé dobré zprávy dělají tento film dílem především pro ženy. Je plný romantiky a končí sladce, tak jak je očekáváno. Hraje nejenom na naši touhu po dokonalém partnerovi, ale i mateřské pudy. Která by nechtěla ochraňovat malého, roztomilého chlapce, sirotka, který je jako míšeneček pronásledován?
A co Austrálie? Co kontinent, jak ten z toho vychází? Vlastně hodně dobře. Austrálie je místo, které v Evropě, přinejmenším té střední, nemá obdobu. Je to něco, co si stěží představíme, když o tom pouze uslyšíme. A barevné, hýbající se obrázky naši představivost hezky usměrňují, ukazují nám, jak to u protinožců vlastně vypadá. A takových filmů je tak obecně málo. Velkofilm na nejmenší kontinent určitě přiláká vlnu turistů, ale vlna pomalu opadne a moc toho po sobě nezanechá, stejně jako zmizí dojem z filmu. A to bude, bohužel, hodně rychle.

Australia
rok ... 2008
země ...USA, Austrálie
délka ... 165 min.
režie ... Baz Luhrmann
hrají ... Hugh Jackman, Nicole Kidman, David Wenham, Bryan Brown

Ďábel nosí Pradu

Sladký úsměv Anne Hathaway, dokonalá Meril Streep - tak to je určitě to, co jste o tomhle filmu slyšeli, než jste ho zkoukli. Ale je dost možné, že se dodíváte se znechucením nad způsobem života kariéristů a rozhodnutím, že vás se to rozhodně nikdy týkat nebude.

Tento film se zdá být až geniálně jednoduchý, ale geniální rozhodně není. Děj nemůže překvapit zhola ničím, přinejmenším ne toho, kdo četl alespoň jednu jedinou sebekratší recenzi. Miranda (Meril Streep) je odbornice přes módu. Prostě se vyzná v tom, co by se mělo nosit, co se nosilo a co se nosit teprve bude. Andy (Anne Hathaway) má styl, který odráží její duši. A právě díky této duši se dostala na místo, pro které by miliony žen vraždily. A to ho ani nechtěla. A teď začíná ten klasický kolotoč ... tyranská šéfová, nepříjemná kolegyně, pomocná ruka kolegy, nový styl, ztráta kamarádů, přítele i vlastní duše ... prostě všeho, na čem jí kdy záleželo. Nakonec podvede kolegyni a místo ní odjíždí do Paříže. Tam si uvědomí, že šéfová je žena, která práci obětuje cokoli, pro kterou jsou slova přátelství nebo rodina jen prázdné pojmy. A ani to Andy moc neovlivní. Záchrana přichází vlastně na poslední chvíli - oba přece nechce zrazovat své kolegy, přátele ... i když se zdá, že už žádné nemá.

Možná by se fil měl pouštět mládeži před tím, než se rozprchne do škol, než si začne dělat kariéru, aby si uvědomila, za co vlastně stojí žít a za co ne. Obyčejný divák však z těchto důvodů do kina nejde, nebude večer dělat dlouhý rozbor, po kterém by si uvědomil, jak je snadné všechno ztratit a nic nezískat zpět. Film totiž postrádá jakékoli úvahové pasáže, nejsou tam ani sebekratší. Andy možná opustí zaměstnání, ale chybí ta hlavní myšlenka - proč vlastně? Práce už jí dala vše, co mohla? Jako umění sehnat taxi nebo vybrat si nejdražší boty? To vážně novinářka potřebuje? Nebo snad proto, že se lekla sama sebe? Že se stává novou Mirandou? Tak proč na ni na konci tak "zamilovaně" hledí?

Postavám také chybí hloubka, lidskost. To není vinou herců, obě herečky dělaly co mohly, spíš si scénarisi mohli ještě trošku mákonut.

A tak tu máme toto dílko. Kam ho vlastně zařadit? Je to komedie ... ne. Tragédie nebo romantika? Určitě ne. Drama, hriller ... rozhodně ne! Možná ze života dvou žen, ale úplně nejvíc je to proste a jenom film. A tím taky zůstane!

The devil wear Prada

rok ... 2006

země ... USA

délka ... 104 minut

režie ... David Frankel

hrají ... Anne Hatheway, Meril Streep, Emily Blunt, Adrian Grenier

Vzhůru do oblak 3D

Dva rozměry už jsou nuda, vhůru do třetího! Tohle si zřejmě řekli i tvůrci nového animáku z dílny Walta Disneyho a Pixaru. Nutno přiznat, že bez "dalšího D" lákadla bych na tento film zavítala asi jen ztěží.

Moderní technologie má klady i zápory, jako vlastně všechno. Film vás opravdu "vtáhne". Není to sice jako v IMAXu, nezdá se vám, že jste ve středu dění, ale přesto je všechno jaksi "blíž". Velkým záporem jsou taky brýle, které jsme při vstupu do sálu dostali. Možná jsou pro 3D vidění nezbytné, ale po pár krátkých minutách začnou tak tlačit, že pochybujte, zda jste na film vážně šli dobrovolně a zda vám to stojí za to. A přitom by stačilo používat jiný druh brýlí, třeba ten, který mají v už zmiňovaném IMAXu.

Samotný film je pak sladkobolnou, dojemnou pohádkou pro menší děti a milovníky cukrkandlu, ale i dospělý divák si v něm najde to svoje. Přiběh bezdětného pana Carla Fredericksena, který velmi miloval svou, dnes již zesnulou mamnželu, začíná krátce po její smrti. Pan Fredericksen totiž věří, že sny se můžou a mají plnit, a proto se vydá na cesty v duchu hesla: "Dobrodružství nečeká!" A když se k němu nešťastnou náhodou přidá i malý chlapec Russell, ta pravá zábava začíná.

Film oplývá mnoha zajímavými a neotřelými nápady. Dům nadnášený balónky totiž není k vidění snad nikde jinde. Záchrana velkého ptáka před zlořádem, který byl Carlovými hrdinou, a který má desítky mluvících psů taky nepatří ke klasickým klišé.

Nutno také pochválit práci animátorů. Jimi vytvořený svět se totiž stylem, jakým byl ztvárněn, trošku vymyká ze zaběhnutých způsobů. Není tak líbivý, jako ostatní animáky. Na druhou stranu jsou ale tropy opravdu krásným a podmanivým místem, kterému jsme chvílemi i ochotni uvěřit, že existuje.

Tahle pohádka má ještě jedno ohromné plus. A totiž předfilm. Je sice sladký jako cukrová vata, dojemný jako telenovela a rozhodně stají za to! Už jen proto, že tam je. Dojemná scénka s čápy a dětičkami všech živých tvorů si těch pět minut času opravdu zaslouží. A proto hlasuji pro více předfilmů!

Film možná po technické stránce ještě není tak promakaný, jak by si diváci přáli, přesto však stojí za vidění, už jen díky těm tisícovkám různobarevných balónků, které se vznášejí do oblak a nesou dům a jeho jednoho obyvatele s malým sběratelem bobříků do daleké Jižní Ameriky.

Up

rok ... 2009

země ... USA

délka ... 96 min

režie ... Pete Docter, Bob Peterson

Doba ledová 3: Úsvit dinousaurů

Milé děti, budu vám vyprávět krásnou pohádku o dvou mamutech, kterým se brzy narodí mamuťátkou, o tygříkovi trpícím krizí identity, o lenochodovi, který si adoptoval malé dinousaurátka, které ovšem mají vlastní maminku, o lasičákovi, jehož smyslem života je boj s velkým dinosaurem a také o krysoveverčákovi, který vymění lásku za jídlo. Milé děti, poslechněte si pohádku, která vás jisto jistě pobaví.

Mrazivé pláně plné bílého sněhu už filmaře přestaly bavit a tak se pustili do tvorby krásného, barevného světa plného podivných míst a především dinosaurů, který se ukrývá v podzemí pod zimní krajinou. A právě do téhle nebezpečné krajiny se dostane podivná smečka, známá z filmů Doba ledová a Doba ledová 2: Obleva. A ne že by to bylo jen tak, čirou náhodou. On se totiž Sid rozhodl založit si vlastní rodinu, a nešťastnou náhodou si za své adoptivní děti vybral tyranosaurátka, po kterých se ovšem stýská jejich vlastní mámě. Ta se rozhodne své dětičky odnés zpátky, jenomže přibere i nebohého Sida. A tak začíná velká dobrodružná cesta na záchranu kamaráda.
Z tohoto poměrně jednoduchého námětu byla vytvořena hodinu a půl dlouhá pohádka pro všechny generace, plná vtipných scének i gagů. Její autoři se do značné míry opět vrátili k tomu, co jsme my, diváci, milovali na jedničce. Při salvách smíchu si nejednou uvědomíte, že tenhle vtip už znáte, ale stejně nad tím mávnete rukou. Narozdíl od dvojky si totiž sem tam nějaký i zapamatujete.

Film je především určen menším dětem, některé okamžiky nás ovšem nutí o tom pochybovat. Snaha o podojení kozy a následující výkřik: "Já myslel, že jsi holka," je trošku moc laciný vtip a i lehce nevhodný. Hlavní myšlenka filmu, důležitost rodiny a přátelství pro spokojený život dýchá z každého záběru. Možná až moc. Snaží se předat lidem poselství o tom, že rodina je skvělá věc a vůbec nemusí být tak omezující, jak se může zdát (příběh Diega) a je dobře, že se jeden člen stará o toho druhého, ale taky se to nesmí přehánět (starostlivost Mannyho). Prostě být s těmi, na kterých vám záleží a kteří jsou pro vás důležití je moc fajn a společně dokážete mnohem víc, než by se povedlo samotným jedincům.

Nesmí se však zapomenout na zábavu, kterou vytváří krysoveverka Scrat pronásledující svůj žalud. Oblíbený pokrm mu opět záludně uniká a tentokrát ne jenom díky jeho nešikovnosti, ale taky díky odvážné krysoveverčici Scartte. Jejich boj je korunován vzájemnou láskou a končí Scratovým útěkem, snad aby vytvořil protipól proti Mannymu a jeho spokojené rodince. Holt svoboda je někdy víc než uťápnuté podpantofláctví.

Na české podobě filmu je ještě třeba pochválit snahu přizpůsobit film českému publiku. A tak se z masožravé kytky stane Adéla. Menším divákům tenhle vtípek asi moc neřekne, starší a znalejší věci, však pobaví. A kdo ví, kolik amerických dětí zná písničku Máš má ovečko dávno spát ...

Celkový dojem z filmu je dobrý. Není to jednička, tak dobrý film hned tak nevznikne. Jednička byla menší bomba, průlom a něco nového. Ale naštěstí, to není ani dvojka. Dvojka byla totiž hodně, hodně slabé kafe. A tak tu máme docela povedenou letní komedii, která rozhodně stojí za vidění. Ale zázraky, milé děti, nečekejte. Zázraky se totiž dějí, ale jenom velmi, velmi zřídka.

Ice Age: Down of the Dinosaurs
rok ... 2009
země ... USA
délka ... 96 min
režie ... Carlos Saldanha, Mike Thurmeier

Entropa

Proletěla jako kometa a přinesla sebou neštěstí, tak jak to komety dělají. Tak se tento úkaz může některým jevit. Jiní jsou nadšeni. Průlet komety po hvězdném nebi je vždycky sledován nejenom vědci, ale i lajky, s nadšením. V případě komety zvané Entropa záleží jenom na tom které že jste národnosti a jak moc se umíte zasmát sami sobě.

Entropa je slovo, které před půl rokem skloňovala většina novinářů po celé Evropě. A pak se k nim přidali i obyčejní lidé na internetu. A pak už o ní slyšel skoro úplně každý. Tenhle skvost a unikát, který Evropě dala ČR při příležitosti svého předsednictví se vrátil z Bruselu zpět do místa svého zrození. Máme ji doma, v Praze, a podívat se na ni může každý.

Když vystoupíte do nejvyšších pater Centra současného umění DOX, když vyhlédnete z obrovských oken, zatají se vám dech. Tohle jste totiž nečekali. Tohle se nedá čekat. Něco tak obrovského, monumentálního ... a propracovaného. Možná je dílo Davida Černého kontroverzní, možná urazilo tisíce a tisíce lidí, a přesto, nebo možná právě proto je okouzlující.

Není to maličkost, vyrobená za spoustu peněz v krátkém čase. Není to pár k sobě přitavených plastových trubek a umělohmotných desek vykrojených do tvaru států. Je to poměrně propracované a složité dílo, ke kterému se hodí vyslechnout komentář dívek posedávajících na židlích a čtoucích časopisy. Nevíte, proč je Španělsko zobrazeno jako velké betonové cosi? Tak se jich zeptejte, proto tam jsou! A někdy vám milerády odpoví dříve, než se zeptat vůbec stihnete.

David Černý svou prezentaci v Evropě holt "neodflákl". Francouzský nápis Gréve! krásně vlaje ve větru, skotské dudy hrají, německé autíčka jezdí po dálnicích, Drákula hýbe rukama a děsivě se směje, továrny kouří a v Česku ... tam běhají nápisy s výroky našeho milovaného prezidenta.

Toto dílo pobouřilo půlku Evropy, druhou hodně dobře pobavilo. My Češi, ji povětšinou bereme jako hodně dobrý vtip. Máme to obrovské štěstí, že patříme k národům, které se samy sobě dokážou zasmát. A tak koukněte do DOXu a politujte ty, co to neumí.

Výstava probíhá v galerii DOX od 12. 6. 2009 do 4. 1. 2010

http://www.doxprague.org/cs/exhibitions/current

Křižovatka smrti 1

Film který už pomalu míří do kolonky přestárlý a překonaný ... a přesto může být některými objeven teprve teď. Možná je pozdě, může se zdát, že přicházím pět minut po dvanácté a přece. Tenhle film patří k těm, které je lepší vidět se spožděním, než vůbec!

Malá dcera důležitého čínského velvyslance byla unesena! FBI je na nohou. A nejenom ona. Přidali se i Jackie Chan coby velvyslancův přítel-policista a také lehce trhlý americký policista Chris Tucker. A svěží a vtipná jízda plná eskapád začíná.

Hlavní hvězda filmu, Jackie Chan, je všeobecně známý tím, že skvěle ovládá bojová umění. A právě tady tato jeho schopnost je využívána producenty a režiséry v nejednom filmu. A nesmí chybět ani v tomto. Chmaty, kopy a pády, které předvádí by kdekoho jiného stály hodně bolesti a zlomenin. A Jackie se nepřestává usmívat ...

Druhá hvězda filmu, Chris Tucker, je o něco méně známý než Jackie. Narozdíl od kolegy se nesnaží diváky "odrovnat" bojovými scénami, (které mimochodem taky zvládá), ale spíše svou výřečností. A daří se mu to. Jeho pusa jede a jede a rozhodně se nedá zastavit. Až je skoro k politování, kolik textu se ten nebohý herec musel naučit.

S těmito dvěma hodinka a půl děje uběhne pěkně rychle. Ani si nestačíte všimnout toho, že v tomhle filmu vlastně nevystupuje žádný sympatický běloch. Bílé zastupuje jenom sympatické policistka, jinak jsou to pouze trošku přitroublí policajti a taky hlavní záporák. Ne že byste si ho moc všimli, ale uvidíte, čeho všeho jsou sběratelé starožitností schopní, když jim někdo sebere jejich sbírku!

Může se zdát, že jde o bezduchou akční jízdu. A asi to bude pravda. Hledání a zachraňování nebohé dívenky moc okamžiků pro hlubší zamyšlení opravdu neskýtá. Filosofii tady nenajdete téměř žádnou, poučení do života už vůbec ne. Tedy kromě toho, že padouchům to holt nevychází ... aspoň ve filmech.

Rush hour
rok ... 1998

země ... USA

délka ... 97 minut
režie ... Brett Ratner

hrají ... Jacke Chan, Chris Tucker, Tom Wilkinson, Tzi Ma, Ken Leung

Nebe na zemi

Krnovské divadlo se zase jednou celé zaplnilo. Mnoho Krnovanů přilákala hra Voskovce a Wericha Nebe na zemi. Jejich hry se těší pozornosti mnoha divadel v celé republice a tuto zařadilo do svého repertoáru divadlo z Českého Těšína, které ji přijelo předvést až k nám.
Příběh Jupitera, který se rozhodl zůstat na Zemi a zjistit, jestli je zde opravdu nebe, je doprovázen dodnes velmi oblíbenou hudbou Jaroslava Ježka. Nechybí ani typický W+V humor. "Těšíňáci" se však nebáli ani trošky moderních vtípků a narážek. Pochybuji, že Merkur v původním podání jezdil na inlainech a propagoval Radegast. Mohlo by se zdát, že místy je humor laciný a podbízivý, ale takových okamžiků je vážně jen trošku, zapadají do děje. Některým jejich stvárnění může přijít jako rouhání se, ale řekla bych, že takový hezký "rouh" se dá snadno odpustit.
Nutno ještě zmínit skvělý herecký výkon opilého pomocníka velekněze Scipia alias Petra Buchty. Nejen jeho grimasy byly nezapomenutelné ... Ovšem velkou pochvalu si zaslouží celý herecký sbor. Až na občasnou faleš při zpěvu byli vážně dobří. A to, že je doprovázela jejich vlastní kapela už tak dobrý dojem ještě zlepšilo. Jen občasné vložky Smetanovy Vltavy, případně árií z Prodané nevěsty byly trošku překvapivé a nic by se nestalo, kdyby si je odpustili.
Nebe na zemi patří ke skvělým dílům českého umění a v podání Těšínského divadla určitě stojí za vidění.

Úprava a režie ... Miloslav Čížek
Choreografie ... Jaroslav Moravčík
Hudební úprava a nastudování ... Zbigniew Siwek
Hrají ... Petr Kutheil, Lucie Bergerová, Petr Sutorý, Vítězslav Kryške, Petr Buchta
http://www.tdivadlo.cz/hry/1224713227_program.pdf

Vévodkyně

Georgiana Cavendish bylo jméno, které doteď znalo jenom pár zasvěcenců. Nedávno však obletělo celý svět a stalo se jedním z velmi, velmi známých. A už jen proto, že je tak blízké jménu Diany Spencer, hned tak neupadne v zapomění. Alespoň tak znějí optimistické prognózy.

Georgianin osud se často srovnává s osudem právě Lady Di, zejména proto, že jsou to příbuzné. Příběh krásné vévodkyně je v mnohém podobný příběhům obyčejných žen. Nejen těch, co žily v 18. století, ale i těch dnešních. Nepovedné manželství, nutnost snášet manželovu milenku, svou bývalou nejlepší přítelkyni, a hledání štěstí v náručí milence je problémem mnoha dnešních žen. Ani nucené odloučení od milovaných dětí není výjimkou.

Mohlo by se zdát, že tehdejší ženy na to byly zvyklé, že neměly možnost se vymanit, prosadit se, najít útěchu. A přesto se o to pokoušely. Georgiana se stala nejen módní ikonou, ale také se věnovala politice. Na druhou stranu se nevyhýbala ani karbanu. Mohlo by se zdát, že překonala svou dobu, ale ta ji nakonec dohnala a ona byla donucena vybrat mezi rodinou a štěstím v náručí milovaného muže. Zda své volby nelitovala, už film neprozrazuje, přesto se zdá, že byla šťastná a dokázala si najít cestičky k tomu, co chtěla.

Tento dojemný příběh nám vypráví dlouho očekávaný film s Keirou Knightley v hlavní roli. Je zabalený do spousty krásných dobových kostýmů a pompéznosti bohatých vladnoucích vrstev Anglie 18. století. Však za to také získal ocenění nejvyšší - Oscara za kostýmy.

Hereckým výkonům se dá vytknout jen máloco. Škrobenost a odtažitost vévody z Devonshiru byla až překvapivě uvěřitelná. Je těžké si představit, že Ralp Fiennes takový ve skutečnosti není. Veselost a přátelskost jeho milenky divákům nedovolila mít proti ní jedinou nepěknou myšlenku. Zdá se, že filmu snad ani není žádná záporná role. Jistě, vévoda nebyl "klaďas", ale existoval tedy tehdy nějaký? Pochybuji, že mnoho mužů v jeho postavení by se chovalo jinak.

A přesto přezevšechno film po sobě zanechává jen mlhavý dojem, těžko uchopitelné a zformulovatelné poslání, které bylo vyřčeno, napsáno i natočeno nesčetněkrát. Je to film jedné ženy, biografický film, kde nic jiného nemá moc místa. Můžete nasát trošku atmosféry, ale nezjistíte, odkud tato atmosféra pramení, co že vlastně je za dobu, co se děje ve světě a s jakými politickými problémy se to vlastě potýká? To se prostě Toryové a Whigové jenom hádají, nebo je tam i nějaký hlubší problém? Opravdu byly ženy tehdy tak bezprávné osobnosti? Vážně musely trpět manželovu milenku ve svém době a samy si nemohly najít milence? A nebo to byl jen Georgianin problém? Na kolik to bylo obecné a na kolik čistě osobní? Film vyvolává otázky, na které neodpovídá a ani se o to nesnaží. Ano, byl biografický, ale není to za dvě hodiny trošku málo?

The Duchess

rok ... 2008

země ... Velká Británie

délka ... 110 minut

režie ... Saul Dibb

hrají ... Keira Knihtley, Ralp Fiennes, Charlotte Rampling, Hayley Atwell, Dominic Cooper

Návštěva starší sestry

Máte sestru? A je šťastnější než vy a je to na ní vidět? Žere vás to? Tak přesně to se stalo Martine (Isabelle Huppert).

Martine žije v Paříži, má manžela, syna, dobrou přítelkyni. Dalo by se říct, že žije dokonalý život. Nemusí se starat o peníze, pracovat. V podstatě má všechno, co by si jen mohla přát. Nebo si to myslí až do chvíle, kdy k ní přijede sestra Louise (Cathrine Frot).

Louise je milá dívka, plná životního optimismu, který z ní vyzařuje a uvádí do rozpaků nejen Martine, podle které je milé chování něco naprosto nevhodného. Má práci, syna, dokonalého přítele. Napsala knihu, která se líbí vydavatelům. Je šťastná.

Drama dvou naprosto odlišných sester, které jsou poznamenány matkou-alkoholičkou má nejen komediální prvky ale i pár "typicky francouzských" scén ...

Martine se chová strašně. Je těžké ji litovat nebo s ní souhlasit. Je nepříjemné si uvědomit, že některé z jejich vlastností mohou být i našimi vlastnostmi. A přesto ... snaží se zlepšit, stát se dobrou matkou, dobrou sestrou, najít to, co ztratila. A dostává novou šanci. Je důležité se druhé šance chytnout, ale také ji někomu dát. Stejně, jako ji Louise dává nejen sestře, ale i matce.

Francouzský film pro nedělní odpoledne, který určitě potěší.

Les soeurs fachées

rok ... 2004

země ... Francie

délka ... 93 minut

režie ... Alexandra Leclere

hrají ... Isabelle Hupert, Catherine Frat, Francois Berléand, Bruno Chiche

České a slovenské výtvarné umění šedesátých let 20. století

Ostravský Dům umění pokračuje ve své spanilé jízdě. Na skvělý úspěch výstavy Sváry zření navazuje šedesátými léty. V poslední době (snad to bude tím, že loňský rok končil onou osudnou osmičkou) se o šedesátých letech mluví víc a víc. A tak několik českých a slovenských galerií spojilo své síly a vytvořilo unikátní, první Česko-Slovenskou výstavu, která se věnuje tomuto tématu. A doufejme, že ne poslední.
Kurátorské práci se tentokrát nedá vytknout zhola nic. Obrazy jsou vybrány skvěle. Navíc je tu napraven nedostatek tolika jiných výstav světového formátu ... vedle jmen autorů jsou popisky obasahující údaje o autorech. Konečně se divák může dovědět to, po čem touží a nemusí čekat až se doma dostane ke knížkám případně internetu ... popravdě, málokomu se totiž povede nezapomenout co chtěl hledat, ještě před tím, než dorazí domů. Na informace se tentokrát opravdu myslelo a tak byl také vydán povedený almanach, který za cenu, která není nijak přehnaná, vážně stojí.
Díla, jak obrazy, tak sochy, jsou rozestavěny perfektně. Samo o sobě to tvoří malé výtvarné dílo. A nesmím zapomenout přidat obrovskou pochvalu za to, že tentokrát byl celý interiér doplněný i o pohodlné sedačky. Příliš často se na nebohé uchozené diváky zapomíná ...
Mezi vystavenými díly se skrývá mnoho skvostů, včetně jednoho Medka. Mnohému divákovi by se však mohla zdát spíš pesimistická a vysávající energii. Na většině děl převládají tmavé barvy a skulptury jsou vytvořené převážně ze stárých věcí, které by kdekdo nazval odpadem. A přesto pozorný divák najde spoustu barev, spoustu naděje ukryté pod nevlídností doby. Spoustu energie, síly udělat ze starých, nepotřebných věcí něco nového, něco hezkého. Ale musíte hledat a chtít najít. Návštěvník této výstavy se musí odprostit od předsudků, které proti modernímu umění stále panují. Umění 60. let není jednoduché, stejně, jako to nebyla jednoduchá doba. Opravdu může působit depresivně, vysát z vás energii, anebo vám může zvednout náladu, nabít novou chutí do života ... Do které skupinky se zařadíte? To nezjistíte, pokud výstavu nenavštívíte.

Výstava probíhá od 18. 3. – 25. 4. 2009 v Ostravě v Domě umění.

http://www.gvuostrava.cz/archiv/2009/vystavy_60.html

Pozdrav z Opavy - členská výstava SKUPINY X

V těchto dnech krnovská Flemmichova vila ukrývá malý poklad ... obrazy opavských umělců. Ne každý si pod jmény Herman, Matyášek nebo Rychtářová něco představí a to je právě chyba, kterou může tato výstava napravit.

Například Jindřich Matyášek používá pastelové barvy, kterých je v poslední době zoufale málo. Vždyť už i malé děti ve výtvarných školách volí spíše tmavé odstíny. Jeho obrazy jsou lehce "magičné" a rychle upoutají pozornost. A času, strávenými právě nad nimi rozhodě nebudete litovat.

Miroslava Rychtářová pracuje technikou suchého pastelu a výsledek stojí za shlédnutí. Daří se jí nevšední kontrast zlaté barvy a tahů pastelem, který se stává pastvou pro oči.

Bořivoj Frýba zaujal především lechtivými vtipy, ale jeho karikování starých řeckých bájí i dnešního konzumního života také stojí za zmínku.

Jaroslav Herman se projevil jako romantický Francouz milující moře. I na rozbouřené vlny dopadají sluneční paprský ...

Výstava ovšem neobsahuje jen malby a grafiky, ale také reliéfy nebo keramiku.

A pro všechny, kteří v poslední době prošli krnovským "ústavem", náš oblíbený profesor se prezentoval v dobrém, leč lehce depresivním světle svých pochmurných nocí ...

Výstava probíhá ve Flemmichově vile ve dnech 6.3. - 5.4. 2009

Vystavující: Petr Šticha, Šárka Quisová, Eva Václavková, Alexander Dačenko, Rostislav Herrmann, Marcela Mrázková, Miroslav Selingr, Jaroslav Herman, Bořivoj Frýba, Jindřch Matyášek, Radoslav Tošenovský, Pavlína Pravdová, Miroslava Rychtářová, Lenka Chorvátová, Eva Klimšová

http://www.skupinax.net/index.htm

Tento příspěvek vznikl za přispění Áni ...

Sváry zření aneb Fasety modernity na přelomu 19. a 20. století

Ostravský dům umění se překonal. Shromáždil ve svých prostorách desítky děl za celkovou cenu kolem čtyř miliard a zpřístupnil je nám, milovníkům výtvarného umění. Vystaveni jsou nejznámější čeští malíří přelomu 19. a 20. století - od Muchy, přes Slavíčka, Čapka, Fillu, Kubištu, Kubína a mnohé jiné až po Zrzavého.

Spodní část galerie je věnovaná především realističtějším obrazům malířů a dominuje jí nádherný panoramatický obraz na Prahu právě od Antonína Slavíčka. Místnosti v patře už jsou ale v duchu symbolismu, kubismu či expresionismu. Tak si každý zájemce může najít to, co je mu blízké. Jestli moderní směry v podání českých umělců nejsou to, co vás zajímá, po schodech raději ani nestoupejte. Ale příjdete o hodně, protože teprve v těchto prostorách se začne obdivem zkracovat dech. Až tam pochopíte, co byli tito malíři vlastně zač.

Nebo byste alespoň pochopili ... a to je právě kámen úrazu této výstavy. Chybí jí totiž jakékoli informace k autorům. Krátké vyprávění o výtvarném umění hned při vstupu vás zavede vlastně jen k otázce, co že to ten člověk chtěl říct. A dál se nedozvíte nic. Koukáte na obrazy, podivujete se nad nápaditostí umělců, toužíte o nich zjistit alespoň něco ... a nemáte nárok. Jedinou možností je si zakoupit nádherný almanach výstavy, který se ovšem neřadí k těm nejlevnějším. Ale alespoň něco, když už nic ...

Davy lidí v místostech ovšem svědčí o tom, že i tento nedostatek za tu stovku vstupného stojí. Protože tato velkolepá výstava je to nejlepší, co v Ostravě v této oblasti bylo. A pravděpodobně i co na hodně dlouho bude.

Výstava probíhá od 3. 12. 2008 do 28. 2. 2009 v Domě umění v Ostravě.

Významné osobnosti české vědy a techniky

Od 15. ledna Městské muzeum v Krnově pořádá výstavu týkající se osobností české vědy. Většinu z jmen lidí, s jejichž prací se zde můžeme seznámit, jsme zaslechli v hodinách dějepisu. A přesto, možná právě pro to, nám tyto jména řeknou jen málo. Ano, asociace Diviš, bleskosvod, je správná, ale také je to jediné, co nás napadne. Že to byl kněz, teolog a učil filosofii ví málo kdo. A přitom je to jeden z nejznámějších Čechů ... v Česku. Ale jsou tu i tací, co dosáhli světové slávy. Například vynálezce těch maličkých věciček, které nám umožní vidět i bez brýlí ... kontaktních čoček ... Otto Wichterle. A ani na našeho nejslavnějšího vědce, Jaroslava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny, se nazapomnělo ...

Výstava se skládá nejen z informací o autorech, ale i z originálních nástrojů, denníků a jiných záznamů. Doplněna je portréty umělců a pokud vám ani to nestačí, můžete se podívat na elektronický katalog výstavy, kde je vše ještě podrobnějí. Odkaz je dole ...

Výstava vznikla v součinnosti s Národním technickým muzeem v Praze a navštívit ji můžete od 16. 1. do 22. 3. 2009.

http://www.mikskrnov.estranky.cz/clanky/aktualne/vyznamne-osobnosti-ceske-vedy-a-techniky

Ve vedlejší místosti je také ukázka projektu na výstavbu textilního muzea a ve spodních prostorách si můžete prohlédnout expozici čepců ze Slezska a okolí.

Líbáš jako bůh

Láska kvete v každém věku. Právě o tom se nás snažila přesvědčit nová česká komedie Marie Poledňákové. Nad tím, jak moc se jí to povedlo se teď vedou diskuze, přecpanost kin však nenechává na pochybách. Pokud se rozhodnete ho navštívit chvíli před začátkem, nepochybujte, že na vás nezbyde místo ...

Rozvedená středoškolská učitelka francouzštiny musí řešit problémy nejen s rozvedeným manželem, který se odmítá odstěhovat, nevěrným synem a jeho manželkou a jejich dětmi, sestrou-vdovou a jejími dětmi, ale dokonce i se zamilovanou matkou. A vše se ještě více zamotá, když jejího vnoučka porodí sympatický doktor, který ale má manželku ...

Trošku moc problémů na nebohou Helenu Altmanovou v podání Kamily Magálové? To ano, víc, než by si kdokoli z nás mohl přát. A její bývalý manžel Karel, alias Jiří Bartoška, to vše s úsměvem sleduje a popisuje ve svém novém románu.

Pokud byste v tomto díle chtěli hledat kromě spousty smíchu a trochu romantiky i něco vážnějšího, hlubší filosofii, narazili byste na dnes velmi moderní problém s mobilními telefony. Zdá se, že je to trošku otřepané téma, hodně se o něm napsalo, hodně namluvilo, ale toto je jedeno z prvních filmových zpracování, kde je tolik pípání smsek, jako dialogů ... Jak bylo řečeno už v úvodu ústy středoškolských studentů ... smska je znamení, že jsem s tebou i když jsem daleko ... Film ukazuje nejen nebezpečí špatně odeslaných zpráv, ale také jakou radost i smutek nám ten tichý zvuk může způsobit. Co dělat, když miláček nevolá? Proč František, Oldřich Kaiser nepíše, nevolá, neodpovídá na zprávy? To už zapomněl, nebo se mu vrátila manželka Bohunka, Eva Holubová? Neříkejte, že se vám něco podobného ještě nikdy nestalo ...

A tak sedíte v křesle, chřoupete popcorn, zalykáté se smíchem a přemítáte, jak to vlastně celé dopadne.

Skvělé herecké výkony všech zůčastněných vynesly tento film na vrchol únorového filmového nebe a povedený scénář a režije ho tam určitě dlouho udrží ...

premiéra ... 12. 2. 2009

námět, scénář, režie ... Marie Poledňáková

hrají ... Kamila Magálová, Jiří Bartoška, Eva Holubová, Oldřich Kaisar, Nela Boudová, Roman Vojtek, Marta Issová, Jaroslava Adamová, Arnošt Lustig