Predátoři

Cválající koně, štěkot psů, troubění trubek honců. A vepředu pelášící liška, která stejně skončí s šípem zabodnutým v boku. Tak tak si představují lidé hon. Pro mnoho lidí byl a stále ještě je hon zábavou. Skvělou zábavou plnou napětí a adrenalinu. Ale co když ve předu neutíká liška? Co když je hnáno něco, co utíká po dvou ... co když je tam člověk? To už se nám, lidem, nelíbí. To už je špatné. Lidé přece nejsou lišky. Ale co se děje, když se ocitnou na jejich místech?

Skupina osmi lidí se ocitá v džungli, která už na (jejich) první pohled není z tohoto světa. Něco není tak, jak by mělo být. Sedm nemilosrdných zabijáků, největších, jaké Země může dát a bývalý doktor se pustí do boje s lovci. Neví kde jsou, proč tam jsou ani, proti komu bojují, ale je jim jasné, že pokud rychle něco nepodniknou, budou lapeni.

A tak se rozjíždí film plný akce, napětí, dobrých hereckých výkonů a skvělé hudby. Adrien Brody (Royce) je talent, hodně velký talent. Projevil ho už v Jacksonově King Kongovi, ale tady je to vidět ještě víc. Osamělý zabiják, který se nepodřizuje nikomu jinému, jde si za svým a na ostatních mu nezáleží. A přesto jej ostatní následují. Neprojevuje city, napětí, ví co chce, ví jak toho dosáhnout a svou energii směřuje tam. A přesto, když už ho chcete odsoudit za bezcitnost, projeví se jako charakter. Je to sice naprosto očekávané, žádné překvápko, každý trošku znalejší divák to předem tuší, ale přesto, kdyby toho nebylo, nestálo by to za to.

Jedinou herečkou ve filmu je Alice Brega, hrající profesionální odstřelovačku Isabelle. Právě ona vnáší do děje trošku ženskosti a citlivosti. Stará se o ostatní, nenechá je zbytečně trpět, neopustí je, jen aby zachránila sama sebe, přestože si to nezaslouží. Je to "tvrdá ženská", která se jen tak něčeho nelekne, ale bez ní by bylo toho testosteronu ve filmu až moc.

V nejskvělejší scéně filmu však nerachotí výstřely a padající náboje, ale leskne se v ní ušlechtilá ocel. Boj ve stylu čínských samurajů, muž proti predátorovi, meč na meč ve vysoké trávě je jedním z mála okamžiků kdy se opravdu zastaví dech. Boj, jen proto, aby ostatní mohli uniknout, obětování se, odvaha čínského bojovníka, prostě okouzlí a stane se jednou z mála scén filmu, které si divák prostě bude pamatovat.

Film obecně nepřináší nějak moc překvapení a většina zvratů se dala očekávat. Přesto nedí, plyne svižně a celá hodina a půl uběhne příjemně rychle. Tak jak má taková správný letní akční biják uplynout.

Predators
rok ... 2010
země ... USA
délka ... 107 minut
režie ... Nimród Antal
hrají ... Adrien Brody, Laurence Fishburne, Danny Trejo, Toopher Grace, Carey Jones, Alice Brega, Mahershalalhashbaz Ali, Derek Mears

Doktor od jezera hrochů

Nová Troškova komedie je prozatím jedním z nejvíce kritizovaných filmů tohoto roku. Černá tečka vedle filmu na databázi csfd vypovídá mnohé. Většině diváků, kteří tady hodnotí, se film jednoduše nelíbil. Některým proto, že nebyl vtipný, jiným se zdál trapný a někteří prostě nemají Trošku. Ale není to trošku jednoduché, odsoudit film jenom kvůli režisérovi?

Doktor od jezera hrochů rozhodně nemá žádnou hlubší filosofii, ani nepředvádí jeden gag za druhým. Je něco mezi tím. Celý příběh je postavený hlavně na charakteru hlavního hrdiny Čeňka, který je takový "dobrý člověk", jenomže na špatném místě, tedy spíše ve špatné rodině. Jeho manželka totiž jeho dobrotu rozhodně neschvaluje a jeho tchýně, tak ta už vůbec ne. Když je manžel doktor, proč by měl pomáhat normálním lidem a ještě k tomu bezplatně? Proč by neměl brát úplatky a místo panelákového bytu mít obrovskou vilu? Tyto důvody ho dovedly až k rozhodnutí, že odcestuje do Afriky, kde si jednak od obou "harpií" odpočine a taky přijde na slušné peníze. A obě ženy budou spokojené, protože, to je přece pocta mít manžela jako vyslance ministerstva v nemocnici v Africe. Teda, kdyby se alespoň Čeněk nebál létání a hadů. A oba tyto strachy ho vlastně dovedou k jeho vlastnímu štěstí.

Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka a z části byl natočen v Keni. Řada záběrů vznikla přímo v pralese. I proto působí Afrika opravdu autenticky, i když v podání této lehké komedie spíše vypadá jako poklidné místo, kam je fajn zajet na dovolenou. Pochybuju, že herci i štáb měli při točení tento pocit, protože přímo všude kolem nich se vyskytovalo mnoho hadů.

Výkon všech herců nebyl nijak zvlášť oslnivý a rozhodně se nedá říct, že by film zářil díky nim. Spíš by se dalo říct, že šlo o dobrý průměr, a to i přesto, že když je film celý založený na charakterech postav, měli by herci odvést nejlepší výkon. Eva Holubová umí hrát lépe, ale i tak se musí nechat, nepříjemná tchýně ji šla dobře. Tereza Bebarová, co by manželka, byla taky slušná. Ovšem na jejím přízvuku se trošku podepsalo dlouhé působení v seriálu Ulice, kde mluví s ruským přízvukem a ten byl místy slyšet i tady a nepůsobil úplně nejlíp. Hlavního hrdinu si zahrál málo známý Jaroslav Šmíd, kterého si kritiky vedle "hvězdy" Evy Holubové, všímají jen málo. Jeho výkon rozhodně byl slušný a jeho utrápené obličeje povedené.

Celkově tedy film nebyl žádná extra třída hodná Oskara, ale Malinu taky určitě nezíská. Nemůžete od něj čekat zázraky, nikdy se z něj nestane kult, ale přinese příjemné pobavení, když je příliš dlouhé odpoledne, nebo volný večer, to taky není k zahození.

Doktor od jezera hrochů

rok ... 2009

země ... ČR

délka ... 102 minut

režie ... Zdeněk Troška

hrají ... Jaroslav Šmíd, Eva Holubová, Tereza Bebarová, Jiří Langmaier

Smrt čeká všude vs. Avatar

Válečné drama vs. akčňák, šedá myška vs. star první velikosti, život vs. fantasie, tvrdá realita vs. sen, žena vs. muž. Tak nějak vypadal boj o letošní Oscary. A členové Akademie neměli jednoduché rozhodování. Samozřejmě, nevybírali jen z těchto dvou filmů, ale jak každý očekával, šlo hlavně o ně dva. Kdo z bývalých manželů, kteří usedli na stoličky režisérů vyhraje? A teď, když už to víme, mnoho diváků se ptá, jestli rozhodla správně.

Smrt čeká všude přišla bez povšimnutí. Málokdo ji zaregistroval v programu kina, jestli tam vůbec byla. Naopak o Avatarovi se vědělo dost dlouho dopředu a v programu rozhodně nebyl k přehlédnutí. A dostat se do zaplněného sálu taky nebylo jednoduché. Vždyť přišel s novinkou. Cameron se totiž rozhodl, že 3D a la pohlaďte si (neboli vše se vám zdá blízko) je už passé a že to chce něco nového. A tak vymyslel, že všechno bude jakoby dál, že prý je to realističtější. Možná že je, ale popravdě, kdo by si uvědomil, že se dívá na 3D, kdyby ho netlačily do nosu ty zatracené brýle?

To jeho exmanželka, Kathryn Bigelow, přišla jen s jedinou novinkou ... a to je dosti originální scénář. Její příběh se odehrává v Afgánistánu a hlavními hrdinami nejsou obyčejní vojáci, ale pyrotechnici. Velmi důležitá skupina lidí, jejíž existenci si dosud málokdo uvědomoval. Jsou to vojáci, střílí po protivnících, jezdí v obrněných vozidlech, mají všechny ty rysy chování, které si u vojáka ve válce dokážeme představit, ale jsou jaksi víc. A určitě si taky zaslouží, aby o nich a jejich nebezpečné práci vědělo a aby se jejich práci dostalo ocenění. Nutno ovšem poznamenat, že filmu chybí nějaký větší příběh. Jde spíše o záblesky, dalo by se říct scénky, které se odehrávají ve válce a ukazují povahu člověka. Odstraňují bombu, střílí, přeřezávají drátky, perou se, hodně střílí ... a do toho afgánská poušť, písek a horké slunce. Prostě místo, kde byste nechtěli být za žádnou cenu. A hlavní hrdina, James, přesto chce. Je to jeho život, nezáleží mu na ženě, dítěti, rodině, záleží mu na drátkách ... který přestřihnnout?

Oproti tomu má Avatar jednu obrovskou nevýhodu. Scénář rozhodně není originální. Ničím. Je tam opravdu jen minimum okamžiků, které se nedají uhádnout už v desáté, patnácté minutě filmu. Není úplně časté, aby se divák díval na dvouhodinový film s tím, že jediné co čeká, je potvrzení jeho myšlenek. Ono to totiž málokoho baví. A napodruhé to nebaví už vůbec. Krom toho, zkuste si zahrát hru: "který film v Avatarovi najdete?" Po chvíli zjistíte, že byste raději měli přemýšlet nad tím, který tam není. Ani ta vychvalovaná grafická stránka věci není tak úplně ono. Les, co spíš přimopíná podmořský svět je zajímavý, ale až moc kýčovitý. Troška reality by rozhodně neuškodila. Ale jestli měl film působit jako ekologická agitka proti ničení našich vlastních lesů, tady na Zemi, tak posloužil docela dobře.

Tak takovéhle filmy Akademie srovnávla a vybrala Smrt čeká všude. Jemu udělila nejen oskara za nejlepší režii, ale taky za nejlepší originální scénář i toho nejcennějšího - oscara za film. Avatar byl poražen. A to doslova a do písmene. Tedy aspoň tak pravila porota. Diváci to, alespoň soudě podle tržeb, vidí jinak. A kdo má pravdu se jen tak jednoduše nedá říct. To si musí každý vybrat sám. Ne každý hledá tvrdou realitu a jen někteří chtějí trávit večery nad pohádkou. Proto je asi nejlepší si oba filmy pustit a zhodnotit posvém. A když dojdete k závěru, že ani jeden z nich není vaše gusto, taky to nebude špatné rozhodnutí :)

Avatar

rok ... 2009

země ... USA

délka ... 162 minut

režie ... James Cameron

hrají ... Sam Wortinghton, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, Michelle Rodriguez

The hurt locker

rok ... 2008

země ... USA

délka ... 131 minut

režie ... Kathryn Bigelow

hrají ... Jeremy Renner, Anthony Mackie, Brian Geraghty, Guy Pearce

Splašené nůžky

Zažijete to co jste ještě nezažili, uvidíte co jste neviděli, uslyšíte co jste neslyšeli. Podobně zní nápisy na plakátech lákajících na toto divadelní představení. Trošku to připomíná cirkusové plakáty, ale to byste byli od pravdy daleko. A narozdíl od těch cirkusových tyto vážně nelžou. Splašené nůžky jsou totiž svým ztvárněním naprostou novinkou, která v české kotlině zatím nemá obdoby.

Základem této hry je totiž komunikace s diváky. Ti, když vejdou do hlediště a usadí se na svá místa, nemají výhled na zataženou oponu, ale na jeviště, na kterém je malé kadeřnictví a kde už se pohybují herci. Ani byste nepoznali, že jsou to herci a ne profesionální kadeřníci, tak obratně zachází s nůžkami a fény. Potom se zhasne a detektivka začíná ... nebohá klavírní virtuózka byla zavražděna.

A my, diváci, tu máme dostatčné množství podezřelých na to, aby nám to trošku zamotalo hlavy a napadla nás spousta otázek. A kdo se kdy nezatoužil zeptat autora na nějakou podrobnost, která se mu nezdá, na nějakou další informaci? Každý přeci chce vědět co nejdřív, kdo je vrah dřív, než mu to autor prozradí. Ale tady to vlastně není úplně ono, protože diváci sami rozhodnou, kdo je vrahem. Není to klasická detektivka, protože vlastně nemáme šanci odhalit, kdo to vážně spáchal, spíš si vybereme. A to je možná ještě trošku lepší, přinejmenším je to vážně něco naprosto jiného.

Na začátku jsem se trošku bála, že diváci nebudou ochtni se ptát, že nás přepadne strach, že se budou muset herci ptát, že to bude trapné. Ale všechny mé obavy byly liché a naprosto zbytečné. Představení se naopak zvrhlo do opačného extrému a diváci nechtěli přestat. Pořád je napadaly další a další otázky, další a další problémy chtěli probrat. Ke konci už ani nepotřebovali otázky, prostě jenom plnému sálu sdělovali své představy a nápady a to i když se je na to nikdo neptal. Zavládla naprosto skvělá a uvolněná atmosféra, kdy se začal smát i ten nepřijemný škrobený pán, co seděl vedle mě.

Celé tady toto skvělé představení by však nemohlo být bez moc dobrých herců, kteří se vůbec nebojí nezhaslých světel a toho přímého styku s diváky. Dalibor Gondík, v hlavní roli detektiva, je okouzlující. Jestli vám doteď byl jedno, nezajímal vás, odteď ho budete mít rádi. A všichni podezřelí, tak nervózní, na co se je zeptáme, tak vyčítaví, když je to něco proti nim, jsou úplně stejně dobří jako on.

Splašené nůžky, jako takové, jsou jednou z nejúspěšnějších her na světě. Jsou dokonce zapsány do Guinessovy knihy rekordů jako druhá nejdéle uváděná hra (která není muzikálem), hned po Pasti na myši. Nastudování Divadla Kalich je však v České republice druhé, poprvé byla hra nastudována v Pardubicích a stala se divácky nejoblíbenější hrou roku 2008, ale také získala Cenu poroty přehlídky České divadlo 2008. Toto všechno dokazuje kvality hry, které jsou ještě vytříbené skvělým hereckým výkonem kališáckých herců a proto, Splašené nůžky rozhodně stojí za vidění.

Autor ... Paul Pörter

Překlad a režie ... Petr Novotný

Scéna ... Ivo Žídek

Kostými ... Lucie Loosová

Hrají ... Dalibor Gondík, Ladislav Potměšil, Ivana Jirešová, Valérie Zawadská/Jaroslava Brousková, Ladislav Županic, Zbyněk Fric

http://kalich.cz/splasene-nuzky

Sára Saudková

Sára Saudková se objevila v krnovské Flemmichově vile. Že by z toho vznikl nějaký zvláštní humbuk se říct nedá, spíš přišla nepozorovaně, jak už to v našem maloměstě bývá. A tentokrát to ani není škoda. Přece jenom, laciných fotografií připomínajících spíš pornografii než umění je plný internet, televize, noviny, nepotřebujeme k tomu ještě výstavy.Paní Saudková se možná snažila vybrat nejzajímavější, nebo taky nejznámější díla své tvorby, které jí měly reprezentovat a více přiblížit divákům. Když si zadáte její jméno do Googlu, málokterý z obrázků, které se ve vyhledávači zobrazí, není na výstavě k vidění. Takže vybrala to nejznámější ... ale nevypovídá to něco o povaze dnešních lidí?

Její fotky jsou hodně osobní. Opravdu se v nich nestydí. Nemá problém se fotit nahá v období těhotenství ani po porodu s miminkem. A nemá problém tak fotit ani jiné. Obrázky dobře vyjadřují, jak moc těhotenství prožívala. Krom tohoto, velmi častého tématu, se objevují stále stejné modelky, snad fotografčiny přítelkyně. Navíc jsou foceny často ve velmi podobných pózách (proč se tak často objevuje motiv sprchy?) a se stále stejnými rekvizitami.

Těch pár fotek, které nejsou akty tak naprosto vynikají. Například fotka vlaku v malém městečku. Je nostalgická, je pochmurná, působí velmi smutně, přesto je zapamatovatelná, výjimečná. I když, možná by v jiném kontextu nebyla. Těžko říct. Na této výstavě se tohoto spojení dá užít mnohokrát ... ale konečný pocit? Nostalgie, smutek, vyvolaný přemírou šedé, ale také znechucení, a to bohužel převládá.

Ave Art

Ostravská střední soukromá škola Ave Art se rozhodla prezentovat své žáky i v našem malém Krnově. K tomu si vybrala Flemmichovu vilu, kde vystavila díla nejen na papíře, ale také různé sošky a nádoby.
Tato škola je poměrně mladá, první absolventi ji opustili teprve v roce 2006. Přesto se v ní najdou velmi šikovní a nadaní žáci, u kterých je vidět nadšení do toho co dělají. Čemuž se nedá divit, vzhledem k ceně, kterou musí jejich rodiče za jejich vzdělání zaplatit. Na výstavě nám předvedli své výtvory nejen z klasických oblastí, jako je třeba studie lidského těla, nebo kresba pastelami, malby a grafiky, ale třeba také povedené koláže. Velká část výstavy byla věnována plakátům, které studenti vytvořili. Možná až příliš velká část.

Jednotlivá díla byla poskládána hezky, přesto výstavě chybělo mnohé. Minimum informací o škole by se ještě dalo strávit, přežiju to, když se nedozvím, jaké našel uplatnění maturant z oboru umělecké řezbářství. Ale proč nám nic nesdělili o jejich studentech? To je jméno a věk až tak intimní informací, že ji nemůžou sdělit. Protože jak chcete posoudit dílo, když o autorovi nic nevíte? To co u patnáctiletého obdivujete, může být jen průměr osmnáctiletého ...

Výstava nebyla špatná, ale tak nějak toho moc nepřinesla. Ano, odteď vím, že existuje jakási soukromá střední umělecká škola, a vím, že existují studenti, co umí kreslit a malovat. Ale to jsem věděla i před tím. Možná by to mělo smysl, kdyby mi byli vystavující něčím blízcí, kdybych k nim měla nějaký vztah, ale to jsem dosud neměla, a rozhodně se jim nepodařilo ho vytvořit. A přitom taková "hloupost", jako cedulka s jménem a věkem autora, by tomu hodně pomohla. Takže ... hezké, ale ve své podstatě o ničem.

Divá žena

Další rozchod, další zklamání ... kolikáté už? Bylo jich nepočítaně a za všemi stáli, jak neočekávané, muži! Chovají se tak, jak to mají v genech, alespoň to tvrdí. Oni vlastně nemůžou za to, že jsou prolhaní, protivní, nepořádní a často i podvodníci. Najít Muže s velkým M se tak stává neuvěřitelně těžké. Kampak všichni zmizeli? A tak z ženy, která to ještě nevzadla, se stává "divá". Protože, co jiného jí vlastně zbývá?

Anna Polívková, oblíbená česká herečka, tento stav ženské duše, vyjádřila naprosto perfektně. Během své one women show, která je součástí repertoáru Divadla Radka Brzobohatého, ukázala mnoho "partnerských scén", které normální ženské už párkrát prožily. Například přechod z dojetí nad jeho krásnou spící tvářičkou po nenávistné nadávání nad chrápáním k životu zřejmě patří. A tentokrát jsme nebyly ty, co nadávají, ale ty co se tím zalykají smíchy. Neplakaly jsme nad neštěstím s chlapy, ale tekly nám slzy smíchu. Anna má nesporný komediální talent a skvěle zvládá být jedinou osobou na jevišti a její zvláštní tón hlasu, kterým celé dění komentuje, všemu dodává tu pravou atmosféru. Zdatně jí ovšem sekundovala mužská figurína, kolem které chvílemi láskyplně poskakovala a chvílemi ji z hlouby duše nenáviděla.

Přes všechny peripetie, která divá žena má, přes všechny rozchody, pokažená rande, setkání s naprostými úchyly, alkoholiky a kdovíjakými pobudy, to nezvdává. Dál hledá, vyzkouší triky klasické i neklasické, až nakonec dospěje k závěru. K tomu jedinému logickému a jasnému závěru. Totiž, že šlehačkový dort je nejlepší lék na všechny starosti.

Adaptace ... Halina Pawlovská

Režie ... Lucie Poláčková

Výprava ... Michaela Zámečníková Savovská

Hraje ... Anna Polívková

www.divadlorb.cz/repertoar/diva-zena.html